“Společně dáváme studiu smysl.”

“Konstrukce vaší práce musí vydržet i případné zemětřesení při obhajobě.”

BLOG

blog

Titul magistr by si při současné podobě státnic mohla z vysoké školy odnést i dobře cvičená opice. Všichni včetně Ingenia mluví o nutnosti změny v českém vzdělávacím systému. Co si pod tím ale představit?

Když se nad tím jako právě vystudovaná absolventka zamyslím, tak pro mě zřejmě nejhorší zkušeností celého studia byly státnice. Kdyby záleželo na mně, první změnu uskutečním právě v této oblasti.

Tou nejhorší zkušeností přitom nemám na mysli samotnou zkoušku, ta byla nakonec velmi příjemnou záležitostí, kdy mě dokázali zkoušející (a také pozorní doktorandi neustále dolévající vodu s citrónem do kelímku) velice dobře uvolnit a vyždímat ze mě maximum možného. Mám tím na mysli především formu státnic a jejich podstatu.

Celé magisterské studium se v nás profesoři snažili probudit kritické myšlení, četli jsme náročné texty (zejména v cizích jazycích), psali odborné práce, prezentovali své výzkumy. Pokud jsme u jednotlivých předmětů měli prokázat nějakou sumu vědomostí, většinou se kladl důraz především na kontext, na vlastní uvažování o tématu, na pochopení literatury. A pak najednou zčista jasna přišly státnice, které absolutně neodpovídaly formě studia ani požadavkům doby.

Podle mého názoru je vrcholem studia diplomová práce. Jedná se o jakousi vizitku, na které jste ukázali všechno, co jste se dosud naučili – schopnost používat odbornou literaturu, aplikovat kritické myšlení, prezentovat svou vědeckou práci. Konkrétní znalosti teorií a dějin a dalších nezbytností (dle oboru vašeho studia) jste přece prokázali již během studia složením zkoušek. Z jakéhosi nepochopitelného důvodu však státnice na českých vysokých školách stále vypadají tak, že se musíte měsíc (někdo i déle) biflovat data, jména, teorie, názvy, popřípadě vzorečky… Schopnost učit se zpaměti kvantum dat však přece naprosto nevypovídá zhola nic o vašich skutečných schopnostech a znalostech. Titul magistr by si díky této formě státnic pravděpodobně mohla z české vysoké školy odnést i dobře cvičená opice.

Žijeme v 21. století. Schopnost biflovat se zpaměti vědomosti však přestala být aktuální už po vynálezu písma. Právě v té době se lidé mohli přestat soustředit na zapamatovávání věcí a mohli díky záznamům vědomostí objevovat věci nové, přicházet s vynálezy a rychle se dostavil pokrok. Nové komunikační technologie v čele s telegrafem a internetem naše možnosti jenom zmnožily. V 21. století je biflování znalostí anachronismem. Studenti by u svých závěrečných zkoušek měli naopak prokazovat spíše schopnost zpracování a utřídění informací z velkého množství dat, které nám naše doba nabízí. Důležité už není mít data v hlavě, důležité je neutopit se v nich.

Kdyby bylo na mně, státnice bych zrušila úplně. Čas, který by tím studenti získali, by mohli využít pro dovedení diplomky k dokonalosti a pro přípravu její skvělé prezentace. Nebylo by to tak důstojnější?