Někteří lidé by za trochu lásky šli světa kraj. A jiní by zas za trochu komunikace prodali vlastní babičku. Třeba náš šéf František. Pořád ho zajímá, jestli to či ono prošlo procesem diskuse. Mluvte o tom, vybízí nás, kdykoli někdo nadhodí libovolné téma. 

Někteří lidé by za trochu lásky šli světa kraj. A jiní by zas za trochu komunikace prodali vlastní babičku. Třeba náš šéf František. Pořád ho zajímá, jestli to či ono prošlo procesem diskuse. Mluvte o tom, vybízí nás, kdykoli někdo nadhodí libovolné téma. Prohovořme to. Kolikrát máme čtyři porady za den. Když jsem se mu tuhle svěřil, že jako člověka, kterému naměřili 96% podíl introverze v osobnosti, mě tohle množství interakcí zabíjí, svolal k tomu poradu.

František komunikuje pořád. Někdy přímo uprostřed porady komunikuje telefonem s někým, kdo má poradu někde úplně jinde. Jindy komunikuje mailem a telefonem současně a k tomu ještě využívá řeči těla, aby mohl komunikovat s lidmi v bezprostředním okolí. Podezírám ho, že mimoto duchovně komunikuje s anděly. A určitě mluví ze spaní.

Asi si říkáte, že jsem se musel dočista zbláznit, když si tady veřejně dělám srandičky ze šéfa. Že mě asi pálí dobré bydlo a rád bych se podíval na nejbližší pracák. Jenže to se moc mýlíte. František je za prvé velkorysý a za druhé o mně už léta ví, že jsem tak trochu cvok. A blázni měli vždycky řadu výsad - třeba směli říkat králům do očí, co je napadlo. A za třetí si tu připravuju půdu pro zásadní sdělení. To já takhle vždycky dělám, že si dlouho připravuju půdu, než se vyjádřím. Taky proto se moje žena vdávala ve čtvrtém měsíci. No to je fuk, to sem nepatří.

Chci říct, že jsme dnes měli poradu. (Měli jsme tři, ale o tom nechci mluvit, jde mi o tu jednu.) Probíralo se na ní, jak nejlépe komunikovat (nic neříkejte) s naší cílovou skupinou. Nabízelo se fórum, tedy elektronická diskuse na našem webu, a newsletter. Namítl jsem, že diskusí máme na webu asi třicet a do žádné se nikdy nikdo nepřihlásil. A že bych spíš rozesílal ten newsletter. Bylo to samozřejmě trochu vypočítavé, protože newsletter musí někdo psát a ten někdo bych byl já. Psaní mě velmi uspokojuje, už jako malý jsem chtěl být grafoman a Bůh mi můj dětský sen splnil.

Newsletter teda nakonec prošel, ale v rámci diskuse jsem musel spolknout pilulku hořkou jak fernet. Ten starý, klasický. Prý že blog je jen jednostranný komunikační nástroj. Jako že já píšu a vy - nic. Samozřejmě jsem se chtěl proti takové nehoráznosti ohradit a argumentovat řadou ohlasů, akorát že ta řada byla poměrně krátká. Byla tak krátká, že v podstatě neexistovala.

Ti dnešní machýrci přes SEO by samozřejmě hned řešili, na které portály blog zaregistrovat, jaká zvolit klíčová slova a kam je psát a vůbec jak očůrat vyhledávací roboty, aby nás hodně indexovaly. Jenže já tyhle blogy nepíšu pro žádné roboty, proboha. Píšu je pro Vás, studenty a učitele VŠ a VOŠ, a pro všechny, které baví to číst.

Abych to ale mohl dál dělat, potřebuju nějaký ohlas. Reakce, rozumíte. Komentáře. Komunikaci! Takže na férovku - každý mi sem napíšete nějaký názor na vyšší odborné a vysokoškolské vzdělávání. Nějaké zkušenosti s absolventskou prací nebo s bakalářkou. Jak to šlo, jak to nešlo a proč. Nebo cokoli jiného. Pak nás taky všichni začnete sledovat na twitteru a na facebooku. A budete chodit na naše stránky - holky vedle v kanclu to měří nějakým udělátkem a vědí, kolik lidí tu bylo za den, za týden a za měsíc. Tak tady buďte, jo?

Já vám za to zítra napíšu blog o novoročním předsevzetí, jak mi dnes František navrhl. Je moc dobré komunikační téma.