“Společně dáváme studiu smysl.”

“Konstrukce vaší práce musí vydržet i případné zemětřesení při obhajobě.”

BLOG

blog

Na čelákovickou VOŠku vyjíždíme v posledním půlroce už podruhé. Na podzim se tu František líbil, dnes tedy přednáší další třídě. Tentokrát jde o frekventanty dálkového studia - vystoupení pro tuhle cílovou skupinu je jeho premiérou. 

Na čelákovickou VOŠku vyjíždíme v posledním půlroce už podruhé. Na podzim se tu František líbil, dnes tedy přednáší další třídě. Tentokrát jde o frekventanty dálkového studia - vystoupení pro tuhle cílovou skupinu je jeho premiérou. Obsah kurzu ani metody ale příliš neupravuje. Mezi šesti a dvanáctiletými žáky je z hlediska didaktiky propastný rozdíl. Mezi dvaceti a třicetiletými jde o detaily v použitých příkladech.


Změna je patrná spíš v chování studentů samotných. Na rozdíl od pomaturantů, kteří jsou sebevědomí tak nějak usilovně a na Františkovy repliky reagují s alespoň latentní potřebou se vymezit, jsou dospělí prostě vyrovnaní. Když oponují, je to mnohdy vášnivé, ale postrádá to dětskou vzdorovitost.

Jiné generační složení se manifestuje také odpověďmi na Františkovu obvyklou anketu o zdrojích radosti: zdravé děti, dobrá práce, teplá vana, plzeň. Dlouhovlasý kovboj v lavici přede mnou občas posune po desce stolu kožený klobouk. Předpokládám, že jeho zdroj radosti vyrábí Smith & Wesson.

Po počátečním oťukávání najde František v publiku několik žen, které oddaně zajišťují interakce i v situacích, kdy se zbytek skupiny nezapojí. Ostrovy jistoty. Jak postupně vyplyne z odpovědí, procento samoživitelek, popř. rozvedených mezi nimi je statisticky významně vyšší, než kolik by odpovídalo průměrnému rozložení v populaci. František je hazardér a neví o tom.

Po soutěžích ve vyjmenovávání měst (hádejte, kdo se přihlásil jako dobrovolnice) přichází fáze, kterou mám rád. František pokaždé napíše na tabuli několik čísel a ptá se posluchačů, co to je. Většinou slyší odpověď, že čísla - nudná, ničím nezajímavá řada numerických znaků. Didaktický záměr spočívá v demonstraci toho, jak se z dat stávají informace - sdělení, v nichž nacházíme smysl a užitek.

"Kdybych Vám řekl, že jsou to výherní čísla Sportky na příští týden, jistě byste si je všichni zapsali," vysvětluje. Studenti opatrně přikyvují: ano, to ano. (Čtvrtina z nich to ovšem udělala, sotva dopsal poslední číslici, jak jsem překvapeně zaznamenal. Možná bych těch čísel nepsal devět, Františku. Možná bych nezačínal trojicí 602.) Jinak mi to ale přijde jako moc dobrý příklad - až když poznáme smysl informací, můžeme jim přisoudit jejich skutečnou hodnotu. Pro mě taky dlouho 75 C neznamenalo vůbec nic…

Naposledy se bohatší životní zkušenost přítomných žen manifestuje při práci s obrázky demonstrujícími oční klamy. Na jedné z fotografií, které František ukazuje, sedí jedna postava v křesle a druhá se k ní zpoza jejích zad sklání. Snímek je pořízen v takové chvíli, kdy není úplně jasné, která hlava patří ke kterému tělu. Jedna z postav je žena, druhá muž.

"Muž sedí, nebo stojí?" ptá se František s obrázkem nad hlavou.

"Leží," hlesne žena v poslední lavici, aniž zdvihne oči. "Muž vždycky akorát leží." Ostatní ženy se ani nezasmějí, jen souhlasně kývnou. Vědí své.

Únorové slunce svítí na klobouk trampa přede mnou; připadám si jak v kempu v Ratajích nad Sázavou. Letos se ta zima pánubohu vážně povedla, tohle je počasí akorát pro mě. Kurz se blíží k závěru, hluk ve třídě trochu roste, atmosféra je hodně uvolněná.

"Vidím, že lavicemi už běží tichá pošta, zda tu se mnou zůstanete do šesti," žertuje František. Třída se zasměje. Některé studentky takovou možnost evidentně zvažují.

Poslední minuty, poslední otázky a odpovědi. Je pátek odpoledne, jsem skoro mrtvý, ale František jen září. Energie z lidí, vzpomenu si na nesmrtelný film Jana Svěráka Akumulátor 1. Nebo se něčím zhulil, říkám si malomyslně, abych si musel přiznat, že mě lidé vyčerpávají a jeho nabíjejí. Srší energií tak, že mám strach podat mu ruku, aby mi nezkratoval všechny obvody. Nepochybně mu vydrží i do Havlíčkova Brodu, kam jedeme příště. Nechte si o tom vyprávět - sledujete náš blog.